První cesta na kole do země tisíce a více ostrovů

Prošli jsme několik kontinentů, vystřídali víc prací a potkali desítky milých lidí. Hledání nových dobrodružství a nedotčené přírody se střídalo s hledáním naší vlastní cesty.

Pamatuju si, jako by to bylo dnes, na Matin nápad vyrazit na kolech k moři. Bylo to právě v tomhle jarním období, před pár lety. Oba jsme se nemohli dočkat, až skončí zkouškové. Abychom měli motivaci ho zvládnout co nejrychleji, dali jsme si cíl. Odpočinek u moře. 

 

_{Krátké zastávky na fotky na památku :)}  

Martina jezdila do školy často na kole, samozřejmě pokud to počasí dovolilo. Čerstvý vzduch, duch přírody a vyježděné cestičky se jí tak zalíbily, že přišla s vylepšením plánu.

Proč nejet na kole až k moři? Já byl zamilovaný až po uši, takže odpověď ne neexistovala. :)

Při plánování výletu jsme použili šablonu, která se nám v minulosti osvědčila jako nejlepší: pojďme tam, zůstaňme tam co nejdéle a vraťme se domů. Po takhle důkladné taktické přípravě jsme naložili na kola všechno potřebné a vyrazili zpod Karpat směrem do chorvatské Rijeky. 

_{Cestou přes Slovinsko}  

O toulkách světem na kolech před odjezdem ani jeden z nás neměl ani tušení.

Ještě jsme ani nepřekročili hranice s Rakouskem, a Martině už upadl nosič z kola... Uvolnil se šroubek. Naštěstí to byl na následujících 8 dní cesty jediný vážnější problém. Tedy, já byl zrovna v den odjezdu po vydatné oslavě úspěšně ukončených státnic, což způsobilo jemnou nemotornost a občasnou dezorientaci prvního dne. :)))

Rakousko je pro cyklisty zemí zaslíbenou. Cyklostezkami, kde se člověk nemusí bát o holý život, jsme se proplétali až do Slovinska. Tady se nám asfalt začal zvedat a tempo zpomalovat. Hornatá krajina a cesty slovinským venkovem měly své kouzlo. To nám ale trochu narušilo počasí. Na pár dní se rozhodlo pršet a my promočení a prochladlí jsme jednu noc vyměnili stan za penzion.

Předposlední den jsme měli zadky rozbolavělé a před sebou nekonečně dlouhé stoupání. Nemělo konce, a tak jsme rozložili stan u krásného jezírka nedaleko cesty. Druhý den ráno jsme zjistili, že jsme byli skoro nahoře. Chyběl nám opravdu kousek. Najednou se cesta srovnala a začala klesat. Ve vzduchu se něco změnilo. A tehdy nám to došlo. To už cítíme vzduch moře. 

 _{Cyklistické západy slunce :)}  

Následoval dlouhatánský sjezd, který jsme si užívali plnými doušky, a už jsme se viděli namočení po krk v moři.    

Z hlediska náročnosti byla tahle cesta velmi jednoduchá, protože Evropa je nám známý region. Pro nás to ale byl jednoznačně zážitek, kterým si nás cykloturistika získala.    

Hned jsme začali plánovat další, i exotičtější destinace. Kola se totiž stala naším oblíbeným dobrodružným dopravním prostředkem. Následovalo několik týdenních výletů na kolech po Rumunsku a několik měsíců po Asii.    

Co říkáte? Máme vám o nich napsat?    

 _{Vytoužený cíl.}